Jasným vzorem české obětavosti zůstane pro naše poměry české na jihu Moravském čin prosté české ženy, jejíž obraz přinášíme. Zrodila se v české vísce nedaleko Znojma v Bezkově, kde při hospodářství polním se starala a pak na „stará kolena“ odešla do Znojma, kde po několika letech vypustila ušlechtilou duši.

Je to paní Terezie Milnerová, bývalá rolnice z Bezkova, zemřevši 15. března 1909 ve Znojmě, ve věku 71 let.

Vnímavé duši této prosté ženy neušly ony těžké zápasy, které česká menšina Znojemská podnikati musila proti převaze a násilí německému. Ano, ona byla právě svědkem onoho tuhého boje o české dítě, o českou školu, kterou Češi Znojemští v poslední době sváděti musili.

Vše to, veškeren tento zápas o právo a pravdu na straně české, násilí a lež na straně našich německých protivníků, ona krádeže a loupeže českých dítek do útrob molocha německého působili dojmem mocným na duši této české ženy. Bylo to v době, kdy zápas náš dosáhl vrchole, bylo to v době, kdy český majetek a život chráněn býti musil bodáky četnickými a vojenskými, ano, bylo to v době, která znamená ukončení prvního stupně našeho českého vývoje ve Znojmě a kdy položen i základ ku vývoji dalšímu.

Bylo to v době, kdy boj o českou školu národní ve Znojmě skončil vítězstvím českých zbraní a kdy hned na to položeny základy ku zřízení školy střední. A první základ k našemu stánku středoškolskému, jehož otevření je otázkou nedaleké budoucnosti, položila právě tato prostá žena česká, učinivši dědičkou svého jmění v obnosu 25 000 kor. spolek „Matici Znojemskou“, spolek, jenž si obral za úkol zříditi ve Znojmě střední školu českou.

Nejvýmluvnějším dokladem šlechetnosti ženy této je její závěť, jež zní:

„Až se Všemohoucímu zalíbí dny mého života sečísti a mou pozemskou pouť ukončiti, žádám, bych dle způsobu křesťanského pohřbena byla.

Přeji si, abych uložena byla vedle svého manžela Matouše Milnera, po jehož boku jsem téměř 50 roků šťastného manželství ztrávila.

Za universální dědičku svého veškerého jmění ustanovuji Ústřední Matici Školskou v Praze, spolek to ku vydržování škol pro české dítky, aby tyto národu svému odcizeny nebyly.

Ježto Čechové ve Znojmě těžký boj o své národní bytí vésti musejí, a já vždy věrnou dcerou národa českého byla a jí až do hrobu zůstati mou pevnou vůlí jest, bude Ústřední Matice Školská v Praze povinna obnos čisté pozůstalosti na ni vypadající ku školským účelům pro Čechy ve Znojmě a v okolí usedlé obrátiti, zejména toho pamětliva býti, aby zřízena byla ve Znojmě konečně střední škola, gymnasium nebo reálka nebo dívčí pokračovací, nebo dívčí měšťanská škola.

Dopustí-li toho poměry a výše jmění na universální dědičku připadlé, nechť zřídí universální dědička jedno stipendium v obnosu 100 (jedno sto korun) ročního požitku, kteréžto stipendium uděleno býti má pilnému a chudému žáku střední školy české ve Znojmě. Mezi žadateli přednost míti má za stejných okolností příbuzný můj nebo mého chotě Matouše Milnera.

Vykonavatelem této své poslední vůle ustanovuji p. Dr. Viléma Velebu advokáta ve Znojmě.

Přinášejíc tuto oběť a dar národní na oltář vlasti, projevuji přání, aby skutek můj, prosté ženy z českého venkova, byl vlastenci našimi hojně následován a aby mne na modlitbách v kapli ústavu vzpomínáno bylo.“

Po té následují odkazy a věnování příbuzným.

Ano, dnes i my opakujeme a přejeme si vrocně, aby tento vlastenecký čin prosté ženy české byl hojně následován a aby v době blízké otevřely se brány našeho stánku středoškolského.

Pak psaly české noviny ve Znojmě o této šlechetné ženě.

Paní Terezie Milnerová a jejímu manželi patřil dům č.28. a č.18. v Bezkově.

Dům číslo 28 prodali manželé Milnerovi p. Františku Klikovi, rolníku č.46. a dům č.18 koupen byl od Františka Stehlíka ze Žerůtek.