V roce 1941 byly všechny obecní kroniky odevzdány a soustředěny v Brně, odkud byly po porážce vráceny. Také školní kroniky byly zapečetěny a uloženy v archivu. Byly založeny nové, do kterých se zapisovalo během války. V r. 1941 a ještě v r. 1942 na podzim zde byl naposled školní inspektor Oldřich Štěrba, který byl za protistátní činnost zatčen a popraven. Tento inspektor vyžadoval při inspekci básničky, písně a tanečky. Tak působil na učitele, aby i národními tanci drželi národní vědomí dětí.
Němčina se stala povinným předmětem ve všech školách. Na středních školách se ke konci války stala vyučovacím jazykem v mnohých předmětech.
Úřadování bylo německo-české. S obecními úřady zůstaly německo-české přípisy do konce války z praktických důvodů. Nebylo by čistě německým rozuměno. Ale i národní školy, tedy i škola v Bezkově přešla ke konci války na úřadování čistě německé. Veškeré přípisy chodily na školu jen německy. Rovněž odpovědi na přípisy a hlášení musela být psána jen německy. Učitelé byli školeni v němčině a museli skládat přísné zkoušky z němčiny. Předsedou zkušebních komisí byl dr. Bruckner, známý v naší obci, poněvadž za první republiky býval lékařem ve Znojmě.
Ke konci války, když byl okresním hejtmanem Němec dr. Vorbach, byli učitelé školeni i z dějepisu. Byly jim vykládány české dějiny v německém pojetí. Němci si nestydatě přivlastňovali vše významnější. Polák Mikuláš Koperník byl Němec, Čech Mendel, objevitel zákonů dědičnosti, mnich v Brně, byl rovněž Němec. Němci vše vynalezli, i kalhoty. Dokazovali, že české země byly odedávna součástí Říše. Jen husitské doby připustili, že je to výjimka v jinak slavných německých dějinách. V roce 1941 byly také rozpuštěny a byla zakázána činnost všem českým spolkům jako Sokol, Orel. Bylo ponecháno jen Národní souročenství. Ke konci války, když se stal ministrem školství zrádce pluk. Emanuel Moravec, bylo založeno Kuratorium pro tělesnou výchovu mládeže. Cvičenci byli seznamováni se zvrhlou ideologií fašistů, s kamarádstvím, vojenskými ctnostmi německého vojáka a zdravili se se svými vedoucími pozdravem „Vůdci zdar!“ Kronikář viděl film s ukázkami tělovýchovných hodin tohoto kuratoria. Také bylo jednou konáno ukázkové cvičení, na které byli sehnáni učitelé z široka daleka do Olbramkostela, zde nás poučil o Kuratoriu a ukázkou seznámil s jeho prací i methodami Karel Cejnek z Olbramkostela. Každý se otřásal při pozdravu „Vůdci zdar!“ a proto není divu, že se do této činnosti nehrnul. Ve větších centrech byli někteří donuceni působit v kuratoriu. Měli po převratu s tím opletačky. Každý viděl v tom zradu národa. Je jisto, že celá řada vedoucích zrádci nebyla a byla pouze donucena okolnostmi. Pro Bezkov určen vedoucí student Vladimír Brunclík. Činnost nevyvíjel.
Germanizační snahy dr. Vorbacha, hejtmana z Budějovic, zasáhly i naši obec. Předvolával si rodiny s německými jmény a lákal je k přihlášení k německé národnosti. Marně. Jen holič Tribula, uprchlík v Citonicích se přihlásil k německé národnosti vlivem manželky Němky. V Bezkově sloužili hoši Petrželka Oto a jeho starší bratr. Sloužili u p. Mahra K. č. 63. Ti byli také němci, poněvadž jejich maminka, vdova, se dala zapsat za němku. Ze zdejší obce byli sváděni např. Mahr Antonín č. 24. Zůstal věrný.
Prohlídky zásob rolníků se stávaly přísnější a přísnější. Pro tento účel byli použiti bývalí čeští důstojníci. Ve zdejší obci působil se svou komisí kapitán Adamíček, za války bytem v Plavči. Pokud němci vítězili, bývali přísnější. Později, když situace byla jasná, podávali třeba ilegálně zprávy Rudé armádě. Ke konci se prohlídky už přísně nekonaly. Odbylo se vše mohutným proslovem, v němž znělo: „Bědováni, sedláci, jestli něco bude zatajeno a nalezeno!“
Kteří byli slabšího charakteru, upadli po šikmé ploše své moci do braní úplatků. Starosta obce dovedl zařídit bohaté pohoštění a zásobu vína či likérů. Malá ilustrace: Kronikář byl v Budějovicích u známého v jeho bytě. V tom se nedaleko domu v ulici zastavilo auto, z něhož vystoupila velmi objemná postava pana kapitána od hospodářské revise. Za ním vystoupil četník. Pronesli několik vět a pan kapitán sáhl do kapsy a dával četníkovi celou krabici doutníků. Četník něco namítal. Pan kapitán sáhl do auta a vytáhl několik krabiček cigaret po 100 kusech a jiného kuřiva, ze kterého si už orgán vybral. Zprávy o řádění členů komisí při takových hostinách byly všeobecně šířeny.
Dobrodincem zdejší ovce a vůbec celého kraje byl mlynář Cyril Havlín v Plenkovicích. Tento obětavý vlastenec mlel všem na černo a to nezištně a potřebným i mouku prodával po 5 Kč za 1 kg. Za celou dobu okupace semlel hodně přes 100 vagonů obilí na černo. To mu umožňovali čeští úředníci, mnozí opět bývalí důstojníci, kteří ho na kontroly předem upozornili. To slovo obětavý není přehnáno. Na začátku války jezdil do zdejšího kraje s nákladním autem neznámý obchodník, který v Bezkově a Citoniních skupoval čočku, máslo, vejce, maso, obilí a prodával v Brně. Byl odhalen, odsouzen a popraven. Opravdu hrozil trest smrti a dělal-li to někdo bez zisku, byl opravdu obětavý. Když byl bezkov přidělen Padrtovi, s černým obilím jezdili k p. Havlínovi.
V té době byly totiž zlaté doby pro šmelináře. Jestliže v první válce se mluvilo o keťasech, tato válka vytvořila šmelinu a šmelináře. Bez lístků stálo 1 kg sádla 300-500 Kčs, 1 vejce až 10 K, 1 husa vykrmená až 1000 Kč. Občané zaměstnaní ve Znojmě zprostředkovávali různé černé nákupy pro finančně silnější lidi ve Znojmě.
Už v r. 1941 se projevil velký nedostatek zboží, hlavně textilního a obuvi. Proto mimo lístky na potraviny, textil a obuv, byly zavedeny lístky na brambory a tabačenky. Nastal výměnný obchod, na němž mnozí značně vydělávali.
Rok 1941 byl rokem napadení Sovětského vazu, k němuž došlo 22. června v r. 1941. Němci drásali nervy českého obyvatelstva svými „Sondermeldungen“,svými zvláštními hlášeními. Hlásili už dříve obvyklých zprávách řadu úspěchů a některé si nechali pro zvláštní hlášení. Upozorňovali, že čekají zvláštní hlášení, hráli řízné pochody a pak vítězné fanfáry a po nich hlásili nový významný úspěch. Tyto Sondermeldungen byly obvyklé v r. 1940 při pádu Francie a pak také po napadení Sovětského svazu, poněvadž Rudá armáda ustupovala. Porážky Sovětského svazu nesli Češi těžce. Němci to věděli a při výslechu Čechů na Gestapu, nebo koncetrácích zdůrazňovali, že Rusové jsou vyřízeni. Die Russen sind kaputt. Než zima znamená první rozčarování Němců. Přišla zima mimo obyčej tuhá, zima náhodou tak krutá, že taková byla v r. 1813, kdy do Ruska šel Napoleon. Moskvy nedobyli a byli v zimě mohutnými údery zatlačeni.
Rok 1941 je pro český národ velmi těžký ještě z jednoho důvodu. Úspěchy na frontě způsobily, že Hitler odvolal říšského protektora von Neuratha a nahradil jej zastupujícím říšským protektorem Reynhardtem Heydrichem, SS Obergruppenführerem. Ten nastoupil opravdu podle zásad Göbelsovy propagandy. Čechové znají slova svatováclavského chorálu: „Nedej zahynouti nám ni budoucím!“ 27. září v předvečer jeho svátku začal v Praze řádit a byly ohlášeny první popravy, které denně pokračovaly. Napřed byli vždy vyjmenováni výraznější a pak připojili číslo, např. 45 dalších. V té době bylo i v koncentračních táborech hůře.
Když v květnu r. 1942 byl spáchán na Heydricha atentát, jemuž Heydrich za týden podlehl, nastalo šílení Němců, jemuž následovalo vyhlazení Lidic, jemuž následovalo v koncentrácích rozhazování lístků s nápisy: Vinen. Nevinen. Náhoda rozhodla o životě vězně. Osud jeho záležel na tom, který lístek si vytáhl.
V jednom okamžiku se rozlilo vyšetřování do ohromné šíře. I v Bezkově navštívili na rozkaz Němců každou domácnost četníci z Citonic, kde se po zemřelém vrchním Vítkovi stal velitelem Fr. Čech. Ukázali fotografie kola a aktovky, které byly pachateli na místě činu zanechány. Každý vypovídal, že neví, komu tyto předměty patří. Řádění Němců nepřestalo ani později, když už stateční výsadkáři byli dopadeni ve sklepě jednoho pražského kostela.
Na podzim se rozpoutala bitva u Stalingradu a tam v zimě byla rozdrcena skupina elitních sborů, nejlepších SS pluků. Sondermeldungen ustály. Po prvé byl vyhlášen smutek v Říši a byly hrány smutné skladby. To byl obrat, na který všichni čekali. Od úderu u Stalingradu bylo už válečné štěstí střídavé a údery Rudé armády byly úspěšnější.
V dubnu 1942 byly všude v okolí, v celém Protektorátu snímány zvony pro vojenské účely. I v Bezkově byl sundán jediný zvonek umíráček a odvezen do sběrny zvonů. Na konci války byl nalezen ve skladišti neroztavených zvonů. Poněvadž každý zvon byl opatřen jménem své obce, mohly býti četné zvony k radosti občanů vráceny (Údaj o zvonech je nepravdivý, viz. dodatek).
V první světové válce byly zvony shazovány a mnohé z nich při pádu pukly. V. r. 1942 přijelo auto s namontovaným rumpálem. Na věži umístili trám s kladkou a zvon vyzvedli a pomalu spustili přímo na auto určené k odvozu.
Češi museli odevzdat lovecké zbraně. Myslivost v českých zemích prováděli Němci. V naší obci ji prováděl Nečas Otto, obchodník s nádobím a železným zbožím ve Znojmě. Platil nájemné asi 800 K ročně, tedy hodně málo vzhledem k drahotě masa.
V r. 1943 byly na rozkaz Němců vykuchány radiové aparáty. Firma Matyášek Bedřich, která se ze Znojma přestěhovala za okupace do Přímětic, byla pověřena, aby odstranila z každého přijímače cívku pro krátké vlny. Tím mělo být znemožněno poslouchání zahraničního rozhlasu. Ten se nejvýhodněji poslouchal na krátkých vlnách. Pokud němci vítězili, nebyl jim zahraniční rozhlas příliš nebezpečný. Nyní se situace změnila a proto došlo k tomuto opatření. Zprávy na středních a dlouhých vlnách byly vydatně rušeny. Radiofanoušci vymyslili ihned zlepšení. Začali sestrojovat náhradní cívky, které se zasunovali před poslechem vzadu jako banánky a po poslechu se opět schovaly. Byly zvány čerčilky. Češi se bavili čerčilkách, které si pojmenovali podle Churchila, anglického ministerského předsedy. Bylo jich několik druhů. Fanoušci si sdělovali zkušenosti.
Schema čerčilka (Časem se zde objeví - pozn.web.)
Právě na konci války byl poslech zahraničního rozhlasu sportem. Zprávy byly čím dále, tím radostnější. Fronty se blížily k naší vlasti. Byly poslouchány zprávy z Anglie z Londýna i z Moskvy. Velkou posilu dodávaly projevy a poselství presidenta dr. Edwarda Beneše i Jana Masaryka z Londýna a z Moskvy projevy Kl. Gotwalda a dr. Zdeňka Nejedlého.
Ze zdejší obce nebyl nikdo vězněn v koncentračním táboře. Obec byla ryze česká. Zrádců zde nebylo. Jeden druhému důvěřoval. Při jedné hospodářské prohlídce v r. 1942 důvěřoval také p. Josef Fraj, rolník č. 9, starší vážný člověk, který se přiznal k černé zabijačce Němcovi, jimiž byly tenkrát doplněny české kontrolní orgány, poněvadž české orgány asi neměly plnou důvěru. Ke cti českých orgánů a důstojníků do této služby zařazených budiž řečeno, že i toto věznění bezkovského občana bylo způsobeno služební horlivostí Němce, který dal p. Frajovi čestné slovo, že z jeho přiznání neudělá udání. Samozřejmě, že to byla jen taktická lež a že udání následovalo a pan Fraj byl odsouzen na 3 roky a 8 měsíců k nuceným pracím pro hospodářsku sabotáž. Pracoval v chatrném obleku za tuhých mrazů v Bernau v Alpách.
Čechové nemuseli na frontu, ale z pracovního nasazení v Německu v době řečí o totální válce místo dřívějších řečí o tzv. blitzkriegu, bleskové vélce nebyli vyňati.
Z Bezkova v Říši pracovali:
1. Klempa František č. 52
2. Molíková Růžena č. 1
3. Čechová Slávka č. 58 (škola)
4. Havlíková Jarmila č. 74
5. Dovrtěl Jan č. 32
6. Šalamoun František č. 66
V dolech v Moravské Ostravě Štancl Vladislav č. 38 (hájenka)
Na samém skonku války, kdy Rudá armáda Němce mohutnými údery a zatlačovala je v povodí Dunaje i na severu, v té době byli mobilizováni občané, především mládež, ke kopání zákopů a střeleckých postavení, aby se na nich mohla zachytit ostupující vojska a aby byla ušetřena námahy spojené s tímto budováním.
Na opevňovacích pracích při kopání zákopů byli z Bezkova nasazeni:
1. Habr Ludvík ml. č. 41(hostinec)
2. Lendler Ladislav č. 68
3. Auer Miloslav č. 54
4. Štancl Antonín č. 38 (hájenka)
5. Havlík Stanislav č. 20 (po odstěhování četné rodiny Havlíkovy rodiny v r. 1945
do pohraničí, bylo č. 20 u hostince zbořeno a dřevo z vazby odvezeno
na spálení.
6. Kaláb František, sloužící u Matouše Kliky.
Po celou dobu války byl starostou obce pan Mrňa František, rolník č. 5. Svou funkci konal jako dobrý Čech, který se snažil obec chránit a odvracet od ní všechny pohromy, jež ji mohly stihnout. Vážnějších stížností proti němu nebylo. V takové vážné a těžké době není možno, aby starosta splnil každé přání, neboť odpovídal dočasným pánům země a nejbezohlednějším našim nepřátelům po stránce národnostní, fašistickým Němcům, kteří tenkrát zpočátku byli zpiti vítězstvím a později si nasazovali masku obránců Evropy, Festung Europa, jak tomu říkali. V té době všechny školy, všechna nádraží, vše muselo vytvářet
Řídící učitel Čech byl koncem r. 1942 předčasně dán do pense. Jako ruský legionář musel býti podle zákona vydaného na přání Němců, pensionován. Zákon tvrdil, že legionáři smějí sloužit do 45 let věku. Prakticky toto postihlo všechny legionáře. Učitelem se stal Jan Kovacs z Podkarpatské rusi. V r. 1944 přeložen do Ohrazenic. Místo něj zde učila Olga Schmidová, choť citoňského poštmistra. Nástupcem byl ustanoven Alois Ochman. Byl pověřen správou školy. Měl honosný titul: Mit der Vertretung des Oberlehrers berauter Lehrer, tj. učitel pověřený zastupováním řídícího učitele. I v tomto jmenování je vidět spolupráci Čechů na okrese s Čechy na vesnici. Toto jmenování bylo zřejmě dohodnuto školním inspektorem Oldřichem Štěrbou ještě s říd. Čechem, jemuž se jednalo o byt. Protože učitel pověřený zastupováním řídícího bydlel v Citoniních u rodičů své ženy a chtěl do Bezkova docházet, bydlel říd. Čech po celou válku ve škole. Vystěhoval se v r. 1945 dobrovolně do Znojma, kde ho bylo třeba jako učitele ruštiny, poněvadž ruštinu jako ruský legionář ovládal. Jeho byt byl ohrožen v době, kdy byl inspektorem p. Frank. Tento inspektor měl Němku za manželku, měl důvěru hejtmana dr. Vorbacha a měl také zvláštní pokyny. Na společných poradách s učiteli v Mor. Budějovicích mluvil jen německy a měl k tomu i ostatní. Nebyl si však tenkrát už jist vítězstvím Říše. Ve škole vystupoval velmi takticky. Všude před dětmi mluvil o učiteli velmi uznale líčil jsem dětem jako nového Komenského, rozplýval se chválou. V Bezkově se nad bytem pozastavil, ale nebylo žalobce, nebylo soudce.
Když jednou se vracel z inspekce s kronikářem do Citonic, kde chtěl nasednout do vlaku, ptal se na jeho názor na nový druh zbraně, který vše daleko široko zničí a spálí. V té době zaváděli Němci nové zbraně Vau eins, to byly pancéřové pěstě (žádné pěstě, ale bezpilotní letadla-pozn.web.). Vau zwei, to byly řiditelné střely, které Londýnu způsobily mnoho škody. Führer sliboval i jako další a zasvěcení jako pan inspektor Frank věděli, že německo se snaží sestrojit atomovou pumu a její pomocí v poslední chvíli získat vítězství den Sieg in der Hand haben, míti vítězství v ruce. Toto vše se Německu nepovedlo a tak se panu inspektorovi osvědčil opatrný postup vůči učitelům a více chvály než kritiky. Opravdu nebylo proti němu u lidového soudu v r. 1945 svědků a stížností a pan inspektor byl osvobozen. Jistě, že si to zasloužil a jistě, že mohl Čechům hodně ublížit a neudělal toho.
A tak, když pokusy s atomovou pumou byly leteckými útoky znemožněny a Německo ohlásilo zřizování tzv. Volkssturmu, jakési lidové domobrany ze starých Němců, kteří měli pomáhat po boku pravidelné armády zastavit drtivé údery Rudé armády západní armády, jež konečně se rozhoupala k invasi z Anglie do Francie a Francií se dostala na Rýn, ten překročila a dostala se až do Plzně, tenkrát lidový vtip nazval tento poslední trumf totální války Vau drei. Z Bezkova k tomuto Volkssturmu nikdo samosdřejmě nepatřil ale v r. 1945 jsme se setkali s jeho příslušníky v sousedních Milíčovicích s příslušníky Volksturmu, slavného Vau drei.
Na Německo ke konci války krutě dolehla letecká pěst západu. Města byla ničena a některá jako Norimberg zničena. Proto nasazení v Říši vylo velmi nebezpečné a mnozí z nasazených prodělali celou řadu často nebezpečných náletů.
Nebezpečí leteckých útoků vyvolalo r. 1943 nová nařízení: Musel každý mít
a bylo to četnictvem kontrolováno:
1. Zásoby písku proti zápalným pumám na půdě.
2. Nádoby s vodou
3. Hák na dlouhém rahně.
4. Lopaty
Četnictvo chodilo dům od domu a přesvědčovalo se, byla-li nařízení provedena.
V r. 1944 došla na řadu i celá řada měst v protektorátu. V době ničivého náletu na Brno jsme měli možnost dlouho pozorovat letecké formace nad naším územím směrem na Brno. V ohromné výši vznášely se jako stříbrné vlaštovky. Letěly v uspořádaných formacích a dunivý hukot leteckých motorů vylákal kde koho na ulici. Pracující na poli přestávali pracovat a sledovali se zájmem u nás nezvyklé divadlo. Nikde ani stopy po leteckém souboji. Letecká Luftwaffe nestačila na protiútok stíhaček. Jen jednou mohl kronikář pozorovat letecký souboj tří stíhaček a jejich odvážné manévry, jimiž se odpoutávaly z nevýhodného postavení a získávaly možnost útoku z jiného směru. Žádné letadlo nebylo při tomto souboji zasaženo.
Jedna věc je jistá. Při těchto útocích nebyly nikdy zasaženy továrny. Útok šel na obytné domy. Kronikář měl sestru ve Vítkovicích uprostřed lesů komínů. Ani jedna puma tam nepadla. Při bombardování Ostravy byly zasaženy obchodní paláce ve středu Ostravy a hornické domky z hornické kolonie na svazích Hladnova, bývalé Slezské Ostravy. Byly by bombardovány továrny, byla by se Třetí říše zhroutila mnohem dříve. Toto mělo jistě politické poslání. Továrny byly zasaženy teprve v květnu 1945, kdy už Německo bylo hotovo a kdy bombardování továren nemělo významu pro vedení války.
Nový dřevěný pluh na sníh.
V r. 1942 byl pořízen nákladem 1700 Kč nový sněhový pluh.
Nová skříň do obecní kanceláře.
Tato skříň byla rovněž zakoupena v r. 1942 nákladem 3600 K.
Přidělení pole pro školu.
Pole parc. Č. 190/I ve výměře 50 a 67 m2
bylo přiděleno škole v r. 1942. Bylo ponecháno ve vlastnictví obce. Právo
užívání bylo dáno škole. Tak rozhodla finanční komise na schůzi 25. 1. 1942.
Roční plat obecnímu sluhovi Ant. Švédovi st. byl v r. 1942 ve válečném období zvýšen z 1200 na 1500 K ročně.
Cestovné do Mor. Budějovic na schůze obecních zástupců zvýšeno ze 40 Kčs na 50 K za 1 den.
Dávky z nápojů. Dávky z vína, kořalky, minerálních vod a uměle připravovaných nápojů byly vybírány ve výši 5% počítáno z maloobchodních prodejních cen.
Podpora. V r. 1942 byla udělena podpora na prothesu Marii Výskotové ve výši 300 K a Ant. Švédovi 200 K.
Přiložené úřední listiny svědčí o tom, že už v r. 1942 se úřadovalo ve školách jen německy a už v r. 1940 na obci německo- česky. Němci se domáhali stále větších práv v ČSR. Němčina byla úřední řečí a Němci nebyli spokojeni. Když vládli sami, byli bezohlední a žádná práva Čechům neposkytli. Hned na začátku zřízení protektorátu oznámil jeho zřízení německý ministr zahraničních věcí von Rippentrop po německu. Český překlad byl na výraz opovržení dán až ve zprávách. Dodatečně se kronikář dozvěděl některé podrobnosti z doby protektorátu.
Hostinský Ludvík Habr měl plnou moc pohostit hospodářské komise na účet místních rolníků, kteří dávali na svůj černý účet po 100 Kčs čas od času. Jídlo, maso hlavě dodával zadarmo starosta obce Fr. Mrňa.
V době , kdy byla v obci 14. prosince 1943 hospodářská komise česká + překvapená německá + vrchní kontrola, Němci čestným slovem se zavázali p. Frajovi č. 9, že nebude za přiznání trestán. Při téže prohlídce p. Jakub Šťáva dostal od Němce v civilu 2 facky, že spadl do močůvky. Hledali mák, ačkoliv mák měl nad průjezdem a němec se na něj díval.
U p. Auera č. 7 se Němec na gauči opíral o mák v úzkých pytlích, umístěných do bočních a zadních polštářů. Německá superkontrola zastihla českou kontrolu, když psala závěrečný protokol v obecní kanceláři, že nic nezjistila. Bývalý český finanční úředník, vedoucí české komise v Bezkově, byl odsouzen k 3 měsícům vězení a zbaven místa v hospodářské komisi. Zato p. Fraj, jak už bylo psáno, byl rovněž odsouzen. Po tomto případu ostatní vozili černé zásoby do stohů. P. Auer Jan byl při práci přistižen vrchním strážmistrem Čechem Fr. z Citonic. Hlášení nepodal po domluvě se starostou slíbil, že četníci, hlídající vodovod v Citonicích budou hlídat i stohy a že si také na jaře z toho vezmou. Stávaly se i tak hloupé případy, že p. Tejral č. 12 zaoral 12 starých cvilingových pytlů naplněných pšenicí a na Jaře vytáhl pouze motouzy. Bylo zajímavé, že nikdo neschovával do vlastního stohu, ale do cizího. Ve stohu se sice obilí nezkazilo, ale bylo vidět novou slámu, světlý pruh porušené slámy vedle slámy deštěm začernalé. Když proto vrchní Čech nařídil, že pytle musí ze stohu ven, vykopali rolníci jámy, které vyložili slámou nebo i bednou a tam za vsí obilí na svém poli zakopali. V těchto jámách se obilí zkazilo jen nepatrně a na jaře se velmi hodilo v hospodářství. To vše se stalo pod dojmem odsouzení p. Fraje. Šířily se pověsti, že přijdou vojáci, obstoupí vesnici a provedou důkladnou prohlídku. Proto nikdo nechtěl míti v r. 1943 obilí doma. Toto chování vrchního Čecha občané nezapomněli a když se v r. 1945 dostal před lidový soud ve Znojmě, pomohli mu.
Byl nedostatek masa a proto p. Havlík Jan, č. 74, který byl zaměstnán ve mlýně ve Znojmě u Žižkova sadu a Antonín Havlík, který městu Znojmu dodával košťata, ti oba přenášeli do Znojma z Bezkova maso a často i maso uhynulých králíků, či hus. Když byl u závozu na státní silnici známý německý financ. Často se stalo, že tam byl neznámý a pašerák musel platit úplatek. Nikdy nikdo nemusel nic odevzdat. To bylo proto, že zde byli na hranicích samí Rakušáci, kteří Hitlera nenáviděli. Také se pašerovalo víno z Retze, Watzendorfu a odjinud. Kupovalo se za eternit na stohy, nejhledanější byla modrá skalice, jetelové semeno, rýžáky na sudy, síra, svíčky, elektrické vařiče. Nejhorší bylo, že tito pašeráci se soudky v batohu nedostali v reichu koupit lístek. Jízdenky se prodávaly jen na Kennkartu, německou občanskou legitimaci. Dali průvodčímu láhev vína a ten je pustil. Když pašeráci navázali spojení prostřednictvím Fr. Švédy č. 73, nyní v Šatově vedoucí komunální cihelny, který uměl dokonale německy, dostali objednávky na jiná čísla. Fr. Švéda se nebál, šel mezi vojáky, nevyhýbal se německým četníkům a nebyl nápadný. V r. 1945 se už vozívalo víno v lejtách. Rudá armáda se blížila a Němci prodávali. Jiný příklad: Pan Valášek Josef č. 77 koupil od paní Dovrtělové slepici za 4 marky, to je 40 Kčs. Byla velká a tlustá a nemohla snést vejce. Pan Valášek jí chtěl zavézt do Znojma sám. P. Antonín Havlík, o němž už byla řeč, ji uviděl a nabídl se, že ji prodá sám. Dal za ni 10 M, tj. 100 Kčs a 1 krabici se 100 cigaretami. Cigarety byly za války cennou valutou. Kolik dostal sám, není známo.
Jak se prováděly černé zabijačky, aby prase neřvalo. Používali střílení jako na jatkách. Měli i vlastní vynálet: Hrabě bez zubů, do dir zastrčili místo zubů prameny káblu s třífázovým proudem. Dotekem na rypák prase pozbylo vědomí. Jedny troky šly z čísla na číslo. Uhynulé prase se půjčovalo z čísla na číslo.
Jiný příklad. V době, kdy Němci šíleli pro atentát na R. Heydricha, řekla pí. Auerová č. 7 před obecní kanceláří: „Takové svině škoda není.“ Slyšel to četník z Citonic p. Michálek. Chtěl napsat hlášení, protože to prý slyšelo moc lidí, kteří se shromažďovali na brigádu. 3 hodiny s ním jednali rolníci i starosta obce a orgán nepovolil. Četník Piručík řekl: „Dej mi hlášení, napiš je!“ napsal je a neodevzdal. Tím věc byla ututlána.
Pokuty: Četníci museli ukládat pokuty a jejich činnost se posuzovala podle výše vybraných pokut. Četnická stanice chodila do Bezkova občas prodávat pokuty dům od domu a lidé si je kupovali a byli s tímto postupem spokojenější, než kdyby je pokutovali venku za maličkosti.
Prohlídka slepic: Jednou v březnu 1943 se před svítáním dostavila do Bezkova kontrola slepic. Slepice byly ještě zavřeny v kurnících, koplínech, jak se jim zde říká. Bylo rámusu v každém domě, když horlivé orgány s elektrickými lampičkami počítali slepice, husy, kachny a psali si: hlášených x, skutečných y. pak vrchní kontroly kapitán Adamíček vyměřoval pokuty 800 Kčs, 1000 Kčs, 500 Kčs a podobně.
Jiný příklad: Když p. Valášek č. 77 si po Frajově uvěznění v době očekávání vojenské kontroly uschoval v Habrově chrastí na Hátech 5 q pšenice, 3 q žita a 60 l sádla ve dvou hrncích, vše ve dvou bednách maskováno chrastím a listím. Bylo to tam od Frajova zatčení až do února 1944. Pak tam si hrály děti a našly bednu. Zpráva se roznesla po Bezkově. Pak v noci p. Valášek obilí a sádlo uklizel. Měsíc svítil jasně, bylo jasno jako ve dne. Když bylo na Hátech plno pytlů, objevil se německý četník Puschek z Popic a zjistil situaci. Varoval pana Valáška před jiným četníkem Schpazierou (Špacírou), který byl také v Bezkově a který konal službu mnohem přísněji. Rychle vše odklidil. V r. 1945 byl četník Prušek v táboře Němců a měl být odsunut. Poslal ženu do Bezkova pro svědeství a poslal ji ještě za p. Valáškem a ten dal p. Pruškovi pravdivé vysvědčení. Nepomohlo mu to. Byl odsunut také.