V tomto roce byly drceny naděje českého národa na brzký konec války. Zjara podnikli Němci útok na Francii a Belgii a během 6 týdnů Francie padla. Ve válce stála nepřipravená Anglie sama. Zradila ČSR teď její osud visel na vlásku. Po celý rok byla vystavena německému bombardování. A Führer řval: „Wir werden ihre Städte ausradieren.“, My vaše města vymažeme z mapy. Když kronikář za prvé republiky četl český překlad anglického románu „Bomby nad Prahou“, který je také v jedné soukromé knihovně v Bezkově. Kdo by si byl pomyslel, že tak špatně tento Angličan prorokoval a že nadpis měl znít „Bomby nad Londýnem“.

Jsou zavedeny statkové knížky, do nichž se rolníkům zapisují dodávky. V tomto roce obec pojistila svou obecní nedobytnou pokladnu na obnos 20 000 Kčs.

Kostelníkovi Karlu Molíkovi byl zvýšen plat na 1000 Kčs ročně. Byla opravena vodní nádrž u transformátora, aby v případě požáru bylo dost vody.

Plat starostovi obce, jímž byl celou válku rolník Fr. Mrňa z č. 5, byl v tomto roce upraven na 2500 Kč ročně.

Zde už říše se cítí jistá vítězstvím a začíná drtit české školy. Pod záminkou nedostatku uhlí byly pololetní prázdniny prodlouženy až do 6. března 1940. Jednou týdně se děti sešly v nevytopených třídách a byly jim zadány domácí úkoly. Později už byla válka tíživější a uhlí už nebylo důvodem takovýchto opatření.

Jelikož trať Citonice Mor. Budějovice byla přerušena připojením Šumvaldu, dnešní Šumné a Grešlového Mýta k říší, nesmělo zdejší obyvatelstvo dlouho používat při svých cestách do tehdejšího okresního města Mor. Budějovic vlaku. Všichni byli odkázáni na menší autobus pana Neulingra z Přímětic, který v 6 hod. ráno zastavoval v Citonicích u pošty a ve 14 hod. se vracel. Býval nemožně přeplněn. Místa k sezení byl obyčejně obsazena již v Příměticích. Jezdil přes Žerůtky, Kravsko, Plenkovice, Hl. Mašůvky, Bojanovice a přes Boskovštejn na státní silnici v Pavlicích a po ní pak do Budějovic. Musel vyhnout zabrané Vranovské vsi. Trvalo hodně dlouho, než byla uvolněna citonická zastávka, což mělo velký význam i pro Bezkov. Poslední vagon byl vyhrazen pro Citonice, pro protektorátní občany. V něm pod dozorem německé finanční stráže a za kontroly občanských legitimací bylo možno projet zabraným územím. Stráž dbala na to, aby byly dveře vagonu zavřeny a aby nikdo v zabraném území nevystupoval a ani nenastupoval. Citonická zastávka v té době tržila za prodané jízdenky víc, než samo Znojmo, poněvadž se zde cestující z dalekého okolí, nejen Bezkov, Žerůtky, Přímětice, ale i Plaveč, Mikulovice, Tvořihráz a jiné obce byly zastoupeny. V r. 1940 byly zavedeny noční hlídky, které měly zajišťovat neznámé osoby. Hlídky se střídaly v 1 hod. v noci a besedovali v hasičské zbrojnici, ve Stalingradě, jak se lidově říkalo, poněvadž četnická stanice v Citonicích, která měla dozor i nad bezkovskými hlídkami postupovala blahovolně.